Přej a bude ti přáno

15. června 2025

Chtěl bych se s Vámi podělit o jeden svůj poznatek a budu rád, když o něm zkusíte přemýšlet i Vy...

V rámci sekce Hokejové mámy "Zaostřeno na mládež" jsme začali natáčet rozhovory s klukama, kteří do velkého hokeje (stejně jako náš Váša) teprve míří. Nedávno jsme si povídali s Tomášem Poletínem a Davidem Hukem o tom, jaké to mají ve Finsku resp. ve Švédsku, no a včera se s námi o své zážitky z NHL Scouting Combine podělil Vojta Čihař (rozhovor s ním vyjde v rámci "Zaostřeno na mládež", tak si ho nenechte ujít). To co následovalo poté, co jsme se s Vojtou rozloučili, přesně kopírovalo naše pocity po rozhovorech s Tomem a Davidem. Ti kluci jsou děsně fajn! Jsou milí, vyspělí, krásně mluví, no prostě je nemůžete nemít rádi! Pokaždé těm klukům na závěr fakt upřímně popřejeme, ať se jim daří, a stáváme se jejich fanoušky, aniž bychom cokoliv předstírali.

No a tady přichází ten poznatek, ze kterého jsem se rozhodl dnes vypsat... Proč to my rodiče nemáme se spoluhráči našich dětí takhle nastavené hned? Proč i těm ostatním klukům nedokážeme přát úspěch? Nešlo by je rovnou brát jako parťáky a ne jako konkurenci? Nezdá se Vám, že té nepřejícnosti je na našich hokejových stadionech zbytečně moc, a že nám to všem jenom ničí radost z hokeje?

Jasně! Hokej jako vrcholový sport je samozřejmě o soutěživosti, a je přirozené chtít porážet ty ostatní, ale i tak... Nešlo by to ze strany nás rodičů bez té vzájemné nevraživosti a s respektem k druhým? Proč se tak moc uzavíráme sami do sebe a jsme připraveni jít klidně i přes mrtvoly? Prospěje nám to?

Moji odpověď na poslední otázku Vám zkusím demonstrovat na příkladu naší reprezentace do 18 let, která na medaili z mistrovství světa čeká již od roku 2014. V posledních letech, kdy se úroveň našeho mládežnického hokeje postupně zvedá, často slyším otázku, proč náš nároďák přijíždí z MS U18 s prázdnou, když několik měsíců před tím na Hlinka-Gretzky Cupu patří k absolutní špičce. Těch důvodů bude samozřejmě víc, ale já zmíním jen jeden.

Před Hlinka-Gretzky Cupem ještě neexistují odhady příštího draftu NHL! Kluci jsou proto v klidu, nepanuje mezi nimi přehnaně velká vzájemná rivalita a ještě se dokáží radovat i z gólů ostatních. Žádný z nich v té chvíli nepochybuje o tom, že i tak půjde v draftu na řadu hned v prvním kole a kdyby náhodou ne, tak druhé kolo to jistí

Jenže pak přijde termín konání mistrovství světa, žebříčky draftu jsou již takřka hotové, a kluci až na výjimky tuší, že ono to ani s tím druhým kolem zřejmě nevyjde, a že mají poslední šanci, jak na sebe skauty NHL ještě upozornit. Pokud jim v takové chvíli nikdo nevysvětlí, že výš je ale může posunout především týmový úspěch, postaví své osobní ambice nad zájem celku a neúspěch je zaručen.

Věřte mi, že letos jsem o zisku medaile naší osmnáctky nepochyboval. Otázkou pro mě bylo pouze to, z jakého kovu bude. Jenže kluci se jako tým semkli až ve chvíli, kdy jim došlo, že neporazí-li ve čtvrtfinále Kanadu, pojedou domů s ostudou. Až v tomto zápase ukázali, že jsou schopni být rovnocenným soupeřem i těm nejlepším, včetně pozdějších mistrů světa, jenže to už bylo pozdě...

V paměti mi uvízla jedna vzpomínka z letního kempu Detroitu Red Wings, kde s naším Andym byl i jeden český nedraftovaný útočník, jehož jméno si s dovolením nechám pro sebe Ten se v tréninkovém zápase červených proti bílým dostal do brejku dva na jednoho a místo očekávané nahrávky se rozhodl pro střelu, která neměla moc šanci na úspěch. Když přijel na střídačku, Andy se ho zeptal, proč nezvolil nahrávku a odpovědí mu bylo: "Tož Andy, já jsem nepřiletěl z takový dálky, abych tu rozdával smlouvy ostatním"

No a takhle nějak to asi bylo i s našima klukama na letošním MS U18. V jejich případě to ještě s ohledem na věk asi dokážu pochopit a jen doufám, že si z toho vezmou patřičné ponaučení. Co ale v případě nás rodičů? Nemohlo by pro nás platit ono známé: "Přej a bude ti přáno". Vždyť tu nepřejícnou atmosféru na naších hokejových stadionech přece vytváříme my sami a nikdo jiný. Možná máte dojem, že se s tím nedá nic dělat, a že jsem naivní, pokud si myslím něco jiného, jenže my jsme si ve Finsku, v Kanadě, ale i jinde ve světě na vlastní kůži ověřili, že dá, a že je to ku prospěchu všech...