Stanley Cup vyhrávají dříči

18. června 2025

Dnes ráno jsem sledoval šestý rozhodující zápas finále Stanley Cupu mezi Floridou a Edmontnem. Od začátku této série jsem váhal, komu bych měl fandit a měl jsem to tak půl na půl.

Na jednu stranu jsem vítězství přál Edmontonu, ve kterém hraje v současnosti asi nejlepší hokejista světa Connor McDavid. Ten je bezesporu generační talent, jaký se rodí jednou za deset let a je úžasným zážitkem sledovat jeho dovednosti. Zcela výjimečný je navíc i jeho spoluhráč Leon Draisaitl, který občas dokáže Connora v produktivitě dokonce i překonat. Oba tito borci jsou již nyní zapsáni do historie hokeje zlatým písmem, ale pokud nevyhrají Stanley Cup, vždycky tam bude to „ale“. Vloni jim pohár proklouznul mezi prsty až v sedmém rozhodujícím zápase finále, a asi si dokážete představit, jak dlouho je taková prohra musela bolet. Představa, že by se jim letos mělo přihodit totéž, mi připadala natolik krutá, že jsem si říkal: „Jo asi to budu víc přát Edmontonu“.

Jenže na druhou stranu jsem cítil velký respekt k týmu Floridy. To mužstvo si mě něčím podmanilo, ale dlouho jsem nevěděl čím. Až když jsem o tom přemýšlel, tak mi došlo, že obdivuji jejich týmovost. Zatímco Edmonton je McDavid, Draisaitl a ti „ostatní“, Florida žádné hráče typu „ostatní“ nemá. Jedna lajna jako druhá, všechny stejně důležité. Vlastně nikdy nevíte, která z nich udeří a zda zápas rozhodne Bennet, Marschant, Tkachuck, Reinhart nebo někdo další.

Nechci tvrdit, že Florida hráče světového formátu nemá. Pro mě je dokonce jednou z největších hvězd NHL Saša Barkov, který ačkoliv nikdy nehraje sám na sebe, stejně je pokaždé rozdílovým hráčem utkání. Ten kdyby chtěl více slávy, tak by mu stačilo sakra málo, aby ji získal, ale on ji podle mě nechce, což se mi na něm líbí. V letošní finálové sérii proti Olejářům nedal ani jeden gól a pochybuje někdo snad o tom, že právě on byl lídrem Panterů?

Olejáři sice mají megahvězdy rovnou dvě, ale zbytek hráčů zůstává v jejich stínu, a to já úplně nemusím. Pamatuju si totiž období, kdy náš Andy coby žák 6. třídy hrál na Slávii s klukama o dva roky staršíma, a i přesto v polovině sezóny vedl kanadské bodování týmu. Problém byl v tom, že za ten tým hrál i syn hlavního trenéra, syn jeho asistenta a syn vedoucího mužstva, no a chlapům se samozřejmě nelíbilo, že na sebe ten „malej smrad“ poutá tolik pozornosti. Dlouho tedy přemýšleli, jak to udělat, aby nebyl až tak bodově produktivní, no a nemohlo to skončit jinak, než že si Andy sbalil fidlátka a šel hrát o ročník níž. Proč to ale píšu? Ten přesun „dolů“ neublížil ani tak Andymu, jako spíše jeho novým spoluhráčům. Kdokoliv z nich totiž s Andym nastoupil do lajny, tak v podstatě přestal hrát. Ti kluci k němu měli přespříliš velký respekt. Spoléhali se na to, že když vjede na led, tak si to uhraje sám a nechtěli mu překážet. Proto od té doby nemám rád, když je v týmu velká propast mezi těmi nejlepšími a zbytkem týmu, a proto mi tedy byli Panteři bližší než Olejáři.

Pak tu mám ještě jeden příklad nezištnosti, která je tak charakteristická pro organizaci Panterů. Nedávno se po ukončení série mezi Floridou a Carolinou na sítích rozvinula diskuze nad výrokem trenéra Floridy Paula Maurice, že by si trenéři neměli po posledním zápase chodit na led potřásat rukou se soupeři, a že by taková chvíle měla patřit jen hráčům. Reakce byly různé, ale já tuto situaci uvádím jako příklad toho, že nejen Barkov, ale i Paul Maurice má v sobě potřebu se upozadit a nebýt středem pozornosti.

No a ten nejsilnější zážitek si pro mě Panteři připravili až po skončení posledního zápasu. Všimli jste si, jací hráči zvedali pohár nad hlavu jako jedni z prvních? Čekali byste asi ty největší hvězdy, ale kdepak! Bylo to přesně naopak! Mezi vůbec prvními nad hlavu zvedl pohár hráč 4. lajny Tomáš Nosek (nedraftovaný), který měl v play-off bilanci 16 zápasů 0+3. Tomáš poté pohár předal do rukou Vítka Vaněčka, který v play-off jako brankářská dvojka neodchytal ani jeden zápas. Od Vítka pohár převzal A.J. Greer, další hráč 4. lajny, který měl v play-off bilanci 16 zápasů 2+1. A takhle bych mohl pokračovat. Jasper Boqvist 13 zápasů 2+3, Mackie Samoskevich 4 zápasy 0+1, Uvis Balinskis (nedraftovaný) 5 zápasů 1+0…

Tohle vidět před play-off, neměl bych pochybnosti o tom, komu budu fandit. Tohle já prostě miluju! Velké hvězdy vzdaly hold „dělníkům ledu“, bez kterých by to prostě nešlo a sami trpělivě čekaly, až na ně přijde řada.

Jaký vzkaz tím chci Vám rodičům poslat? Nehleďte na to, kolik který kluk dává gólů. Cesty k úspěchu jsou různé a každý tým s velkým „T“ se skládá z hráčů různých dovedností. Největší šanci uspět mají ti kluci, kteří si dokáží uvědomit, v čem je jejich síla a v jaké roli by mohli být pro tým nejprospěšnější. V tom by jim samozřejmě měli pomoci trenéři a dobré trenéry poznáte tak, že i kluci z nižších lajn jsou pyšní na roli, kterou od trenéra dostali. Je to jen a jen o komunikaci a o umění trenéra hráče správně motivovat a nasměrovat. Rozhodně neplatí, že kdo nedává góly, nemůže v dospělosti uspět. Musím se smát těm rodičům, kteří se už od žáčků hádají o každou čárku za gól či asistenci, jako by to pro kariéru jejich dítěte bylo nějak důležité. Není!

S ohledem na blížící se NHL Draft si dovolím ještě jeden postřeh, abych uvedl další příklad toho, jak to vlastně myslím. Tu uplynulou sezónu jsem velmi pozorně sledoval nejen Vášův Muskegon, ale i ostatní týmy USHL, no a nemohl jsem si nevšimnout, co například dokázal Kuba Heš v Youngstownu. Ono se teď sice víc mluví o Vášovi a Áďovi Benákovi, kteří byli bodově velmi produktivní, ale Kuba je oba, přestože sám tolik nebodoval, v jednom ohledu strčil do kapsy. V bilanci plus/mínus! Po základní části soutěže měl totiž +26!!! Jak to dělal? Nevím…

Nevím ani to, zda si Kubu v letošním NHL Draftu nějaký tým vybere, ale zcela upřímně Vám říkám, že i kdyby si ho letos žádný tým nevybral, Kuba má do té NHL i přesto stejně tak daleko jako Váša s Áďou. Jestli v následujících letech ještě zesílí a nabere svalovou hmotu, tak může být pro jakýkoliv tým skvělým a nepostradatelným hráčem. A kdo ví? Třeba jednou se svým týmem nějaký ten pohár vyhraje a bude ho pak nad hlavu zvedat jako jeden z prvních.